Pardubice – Přichází největší potopa, jakou kdy svět viděl. Bůh má totiž už věčného lamentování lidí i zvířat plné zuby. Tři kamarádi tučňáci, se kterými se divák seznámil na začátku hry, se nechtějí rozdělit. Co ale mají dělat, když na Noemovu archu má každý zvířecí druh jen dva lístky?
Hra o třech tučňácích a jednom zapomnětlivém holubovi vypráví příběh o Noemově arše s jistou dávkou nadsázky a vtipu. Před třemi rozhádanými tučňáky stojí nelehký úkol, podle božího posla holuba by se měli rozdělit a na záchrannou Noemovu archu jít jen dva, tedy tak, jako ostatní zvířátka. Nerozlučné trio se však rozdělit nechce, a tak vymyslí plán, jak se na palubu propašovat ve třech. Díky tomu se ale dostanou do svízelných situací a jejich podvod nakonec vyjde najevo. To už ale pršet přestává, voda ustupuje a svět se probouzí do nového života.
Na své si přijdou děti i jejich rodiče
Autor hry Ulrich Hub nenapsal Tučňáky na arše jako typickou dětskou pohádku. Text je plný vtipu a na své si přijdou jak děti, tak rodiče.
Jednotlivé scény v provedení pardubických herců nejsou přehrávané, jak se někdy u představení pro děti stává, ani dospělí se tedy při hře nenudí a některé narážky jsou určené snad přímo jim.
Druhá premiéra během dvou týdnů
V hlavních (a jediných) rolích pardubické adaptace úsměvné komedie o přátelství se představili Veronika Macková, Jana Ondrušková a Petr Borovec jako tři vynalézaví tučňáci, čtvrté role „božího posla“ holuba svolávajícího zvířata na archu se ujal Ladislav Špiner.
Všichni herci předvedli standardní výkony a hráli tak, jako by byly role zvířat ušité jim přímo na míru. V dobré formě se ukázala nejnovější členka pardubického souboru Veronika Macková.
Hru pro děti i jejich rodičerežíroval slovák Marián Pecko, který tak na jevištích pardubického divadla představil po Kejklíři z Lublinu druhou hru během dvou týdnů.
Text byl publikován v Pardubickém deníku 3. 3 .2015.
Žádné komentáře:
Okomentovat