Padesát odstínů šedi - film - recenze

Kdo moc nečeká, zklamaný určitě nebude

Padesát odstínů šedi je v kinech. A s ním pár spokojených žen a dívek

Mladá nevinná dívka se zamiluje do pohledného bohatého prince a on do ní, ale je tu překážka. Kolikrát jsme už tenhle příběh viděli? Známá klišé by mohla okořenit snad jen temná minulost a ještě záhadnější přítomnost jinak dokonalé partie. Toho jsme se však ve filmu Padesát odstínů šedi nedočkali. A je toho víc, na co tisíce dívek a žen marně čekaly v kinech.

Záměr autorů filmu Padesát odstínů šedi se zdá být celkem jasný – nalákat do kina všechny ženy a dívky, které knihu četly, a snad i ty, které se k ní nedostaly nebo nechtěly. O jistou mužskou část publika je také postaráno – koho nenaláká přítelkyně či manželka ve všední den, ten jistě přišel na Valentýnův svátek.

Porno bez porna

Na první pohled se kniha i film Padesát odstínů šedi tváří jako samozvaná učebnice porna. Snímek, který je nyní v kinech, je však spíš takovým pornem bez porna, s erotickými scénami bez erotiky. Za nejsilnější erotickou scénu by se tak dala paradoxně považovat ta, kdy hlavní postavy sedí naproti sobě u dlouhého stolu a probírají smlouvu o jejich zvláštním vztahu. Do katolické školy by si promítání filmu určitě neobjednali, až na několik peprnějších slov se však nejedná o nijak závadný či choulostivý materiál.

Kdo čekal lechtivé či dráždivé scény, bude ze sledování filmu zklamán. Jinak je snímek plný scén překypujících slovy, které však vcelku nic neříkají. Zřídka jsou proložené celkem vtipnými gagy a leda milovnice lehkých komedií tak není ochuzena.

Postavy tápou

Co se týče postav, může být divák mírně na pochybách. Anastasie je sice krásná dívka, její nevinnost jí však nikdo nevěří, i když herečka Dakota Johnson svou roli nehraje nejhůř. Christian v podání Jamieho Dornana v ženách určitě kladně vzpomínky zanechá a zdá se, že je i dost přitažlivý a zároveň nijak sladký, tedy takový, jakého ho autorka předlohy popsala, jeho vnitřní svět, který by měl být jednou z linií příběhu, je však před diváky zcela uzavřen ve vzdálené třinácté komnatě. Z kamarádky Kate, která je v knize popisovaná skoro jako dívčí ideál, si asi nikdo na zadek nesedne. Herci nebyli do svých rolí zvoleni špatně a dá se říct, že se ani zle nezhostili svých úloh, mají ale jistě ještě mnoho možností se dále rozvíjet. Další dva díly trilogie třeba (snad) ukáží více...

Možná by z filmu, jehož scénám dominují scény s mužem a ženou, někdo očekával emoce. V Padesáti odstínech jich ale zas tolik není. A hlavně chybí šťáva. Ve zkratce – kdo od filmu nic neočekává, neodejde z kina zklamán.

Pardubický deník, 18.2.2015