ALKOHOLOVÁ UNIVERZITA
Fakulta nezřízeného pití s minimálními následky
Jak po šestipívu projít zdí aneb nadpřirozené
schopnosti získané pravidelným pitím
(seminární práce)
Autor práce: Kateřina Dufková
Na trase Suchdol nad
Odrou – Pardubice, 20.12.2015
Úvod
Tato seminární
práce pojedná o velice netradičním, ne však nemožném, jevu – procházení zdí. V
práci se budu věnovat okolnostem tohoto činu, jeho příčinám i důsledkům.
Konkrétně pak pojmenuji podmínky, za nichž k němu dochází. Výsledkem práce by
měl být celkem podrobný a srozumitelný návod, jak projít zdí po šestipívu a
odnést si jen bouli a morální kocovinu.
Závěrem úvodu
prohlašuji, že jsem tuto seminární práci napsala sama jen při použití uvedených
zdrojů a bohužel zcela bez alkoholu na trase Suchdol nad Odrou – Pardubice (s
jedním úspěšně zvládnutým přestupem v Hranicích na Moravě).
1. Příprava
Prvním, a
zároveň pravděpodobně nejdůležitějším, krokem je příprava. Projití zdí bez
větší újmy není totiž jednoduchou věcí a dle studií, které provedla sama
autorka této práce, se povede jen jednou za několik let. Nebo taky jednou za
týden.
Důležité je
sednout si s kamarády u stolu „na jedno“ poprácipívo, ze kterého se
vyklube jedno šestipívo.
Co k tomuto
kroku potřebujeme?
–
stůl a židle
–
točené pivo
–
dobré kamarády
–
jednoho příchozího, který odvede kamarádčinu pozornost
–
takový splávek, že na toaletu jdete až po
osudném šestipivu
–
osudnou toaletu
–
personál, který během jedné minuty, co čůráte,
přestaví toalety a na místo, kde byl vchod (a východ), umístí zeď
–
velkou hlavu
Pokud to vše
máme, jsme celkem připraveni do akce.
2. Akce Z (Z jako Zeď samozřejmě)
Akce
se musí seběhnout co nejrychleji, proto zde bude sepsána v bodech (jen těch,
které se autorka pamatuje).
–
jděte do hospody/kavárny/nalejvárny, kde mají
pivo
–
vemte s sebou jenom jednu kamarádku/kamaráda, ať
prozatím udržuje pozornost, a pak se jí/ho rychle můžete zbavit
–
kopněte rychlostí blesku šestipívo a náhodou ke
stolu přilákejte společného známého
–
nechte, ať ten známý zabaví vaši
kamarádku/kamaráda, třeba velice přínosnou odbornou diskuzí o Egypťanu
Sinuhetovi, kterou si ovšem posléze vůbec nemusí pamatovat
–
nenápadně se vyplazte na toaletu
–
vyčůrejte se (nepovinné, můžete tam dělat i jiné
věci)
–
vyjděte se záchodu a jděte do míst, kde dřív
býval východ
–
zjistěte, že tam je nyní zeď – nejlépe hlavou
–
gratuluji, právě jste prošli zdí.
3. Dokončení
Projití zdí je prostě rána jako
kráva (a pak ta rána jsou ještě horší). Proto se neprodleně vraťte zpět ke
společnosti, kterou jste opustil/a. Nechte účet účtem, lokněte někomu pivo na
srovnání a nenápadně oznamte – jdu domů. Pokud se společnost stále baví o
Sinuhetovi, pravděpodobně vás vůbec nevnímá a vy můžete jít domů. Zatím nikomu
neříkejte o tom, co se na toaletách dělo. Přes noc si to srovnáte v hlavě (a že
po tý pecce to máte pěkně rozházený).
4. Ráno
Probuďte se. Pokud netrpíte na
kocoviny, netrpte, ale divte se, že vás bolí hlava. Vstaňte a ze zvyku se vůbec
nedívejte do zrcadla. Vyčistěte si zuby, nasnídejte se a pátrejte po tom, proč
vás bolí hlava. Jako poslední možnost mrkněte do zrcadla. Divte se, kde se
vzala ta Gorbačovova skvrna na čele. Dejte si facepalm (rukou, ne zdí) a
zařvěte bolestí. Ano, vzpomínáte si.
Počkejte, až zavolá včerejší
společnost, aby zjistila, proč jste včera tak náhle a hlavně potichu zmizeli.
Trochu si to přibarvěte, nepřiznejte barvu (tu na čele) a prostě to tak nějak
vyklopte.
Závěr
Projít zdí není těžké, chce to jen
trochu cviku a pár dobrých přátel mít. Máte příběh na každou dobrou párty. A
klid, skvrna brzy zmizí, schopnost zůstává.
