Pardubice – Pár let tam stála bez větší pozornosti. Pak se někdo začal zajímat o to, jestli tam stát má. Zjistilo se, že nemá. Tak nařídili její demolici. Po Vánocích. Po Novém roce. Do žní...
Dnes, když půjdete kolem, už tam opět uvidíte stoly, židličky, návštěvníky popíjející kávu a pivo. Jak to?
O roku 2010 dodnes
Jak šel vlastně čas s předzahrádkou restaurace Kra Kra u Zelené brány?
Spor se táhne už od roku 2010. V tomto roce totiž první pardubický městský obvod začal řízení o odstranění stavby. Řízení skončilo vleklým sporem, který trvá v podstatě až dodnes. Stavba totiž podle všeho vznikla „načerno“, bez stavebního povolení.
Poté, co stavební úřad prvního obvodu začal řízení o odstranění stavby, majitel Václav Reindl zažádal, aby byl objekt posuzován v režimu předzahrádek a požádal o dodatečné povolení. Věc byla ale zamítnuta, protože nedodal potřebné doklady. Stavby se i tak její majitel nechtěl vzdát.
Rozhodnutí o odstranění stavby nakonec putovalo přes soudy první a druhé instance až k Nejvyššímu správnímu soudu, který ale dal za pravdu městu. Potvrdil totiž, že předzahrádka musí zmizet. A taky se tak po nějaké době stalo.
A co dál?
I přesto, že majitel a provozovatel restaurace Kra Kra nedodržel termíny, primátor města ocenil, že stavba nakonec zmizela. „Jsem rád, že aspoň někdo začal respektovat zákony a černou stavbu skutečně odstranil,“ podotkl Martin Charvát v narážce na černé stavby, které byly v Pardubicích zlegalizovány.
Ještě na přelomu letošního roku hrozila majiteli restaurace exekuce a demolice zasklené zahrádky.
O zahrádku Václav Reindl nakonec nepřišel. Ta totiž v podstatě na místě bývalého „skleníku“ zůstala. Na plácku před obchodním centrem Grand v minulých dnech vyrostla klasická zahrádka se stoly a židlemi, ale bez konstrukce. Zahrádka má platné povolení.
Ale ani tak dnes není osud restaurace zcela jistý. Město totiž chce podchod, ve kterém se nachází restaurace Kra Kra, zrušit. Jak věc dopadne, je ale zatím ve hvězdách.
Pardubický deník, 29.4.2015
středa 29. dubna 2015
Předzahrádky už jsou venku a třída Míru znovu ožívá...
Pod širákem si podle loňské vyhlášky posedíte do desáté večerní. Někde do půlnoci
Pardubice – Dvě točený, jednu točenou a popelník, prosím! Vytáhnout slunečníky, roztáhnout markýzy a zatížit ubrusy, aby neuletěly. Na každý stůl popelník a nabídku osvěžujících nápojů. Miska na vodu pro psy ve střehu.
Začíná léto a téměř před každou restaurací, hospodou, barem a kavárnou už stojí předzahrádka. Kdo z provozovatelů ještě nemá povolení vyndat stolky a židle ven, proklíná sám sebe a závistivě hledí na zákazníky slunící se u konkurence.
Na vzhledu nesejde, povolení ale nutné
Co se týká vzhledu předzahrádek, v Pardubicích nyní neexistuje závazný předpis, který by toto určoval nebo výrazně omezoval. „V památkové rezervaci se provozovatelé musí řídit pravidly danými stanoviskem památkářů. Například barva slunečníků by měla být v tónu fasády, slunečníky by neměly zakrývat průčelí historických domů, oplocení zahrádek by mělo být dřevěné či kovové, nemělo by být ověšené reklamou a podobně,“ vysvětlila Nataša Hradní z tiskového úseku Magistrátu města Pardubic.
Jediné, co je tedy potřeba nutně splnit, je opatřit si povolení. I s tím však mívají někteří podnikatelé problémy (o tom blíže článek vpravo).
Nová třída, nové zahrádky
Tolik diskutovaná rekonstrukce třídy Míru už je za námi. Novým vzhledem přilákal pardubický bulvár zpět nejen nové návštěvníky, ale hlavně obchodníky a podnikatele. Ti totiž také tvoří tvář hlavní městské promenády.
Se přibývajícími slunečními dny a blížícími se letními prázdninami totiž stejně jako ostatní ve městě i tam provozovatelé restaurací, kaváren a barů rozšiřují své prostory pod širé nebe.
Jednou z nových provozoven je Caffetterie. Ta už potřebná povolení má. „Od prvního května máme povolení na předzahrádku. Chystáme několik stolů na třídu Miru i do zadních prostor za restaurací,“ slíbil provozovatel Caffetterie Šimon Havlík.
Stálicí třídy Míru je kavárna Bajer, která vydržela s pardubickým bulvárem dobré, ale i ty horší časy. I před vyhlášeným podnikem dnes stojí několik stolů a židlí.
„Původně prý mělo zřízení pěší nebo klidové zóny přilákat na třídu Míru více lidí. To se ale nestalo. Lidé se soustředí tam, kde je hlavní dopravní uzel, třída Míru je prázdná jako nikdy předtím. Předzahrádku mám spíš jako dekoraci, lidé chodí spíš na vnitřní zahrádku, na kterou jsou zvyklí,“ nechal se slyšet majitel kavárny Milan Bajer.
„Jen ať i ostatní podniky otevřou dveře na třídu Míru a lidé proudí jako všude jinde ve světě,“ přeje si kavárník.
Od loňska už jen do deseti
Studené pivo, teplý letní večer, velká a malá ručička na hodinkách se sešly na dvanáctce. Tak na tenhle pohled můžete od loňského července rovnou zapomenout. V tu dobu totiž začala platit vyhláška, podle níž musí být všechny předzahrádky zavřeny do desáté hodiny večerní.
Ovšem kromě těch, které patří k restauracím a barům v historickém centru města, ty mohou zavírat až s úderem půlnoci. Od této výjimky si město slibuje větší oživení centra města.
Pardubický deník, 29.4.2015
Pardubice – Dvě točený, jednu točenou a popelník, prosím! Vytáhnout slunečníky, roztáhnout markýzy a zatížit ubrusy, aby neuletěly. Na každý stůl popelník a nabídku osvěžujících nápojů. Miska na vodu pro psy ve střehu.
Začíná léto a téměř před každou restaurací, hospodou, barem a kavárnou už stojí předzahrádka. Kdo z provozovatelů ještě nemá povolení vyndat stolky a židle ven, proklíná sám sebe a závistivě hledí na zákazníky slunící se u konkurence.
Na vzhledu nesejde, povolení ale nutné
Co se týká vzhledu předzahrádek, v Pardubicích nyní neexistuje závazný předpis, který by toto určoval nebo výrazně omezoval. „V památkové rezervaci se provozovatelé musí řídit pravidly danými stanoviskem památkářů. Například barva slunečníků by měla být v tónu fasády, slunečníky by neměly zakrývat průčelí historických domů, oplocení zahrádek by mělo být dřevěné či kovové, nemělo by být ověšené reklamou a podobně,“ vysvětlila Nataša Hradní z tiskového úseku Magistrátu města Pardubic.
Jediné, co je tedy potřeba nutně splnit, je opatřit si povolení. I s tím však mívají někteří podnikatelé problémy (o tom blíže článek vpravo).
Nová třída, nové zahrádky
Tolik diskutovaná rekonstrukce třídy Míru už je za námi. Novým vzhledem přilákal pardubický bulvár zpět nejen nové návštěvníky, ale hlavně obchodníky a podnikatele. Ti totiž také tvoří tvář hlavní městské promenády.
Se přibývajícími slunečními dny a blížícími se letními prázdninami totiž stejně jako ostatní ve městě i tam provozovatelé restaurací, kaváren a barů rozšiřují své prostory pod širé nebe.
Jednou z nových provozoven je Caffetterie. Ta už potřebná povolení má. „Od prvního května máme povolení na předzahrádku. Chystáme několik stolů na třídu Miru i do zadních prostor za restaurací,“ slíbil provozovatel Caffetterie Šimon Havlík.
Stálicí třídy Míru je kavárna Bajer, která vydržela s pardubickým bulvárem dobré, ale i ty horší časy. I před vyhlášeným podnikem dnes stojí několik stolů a židlí.
„Původně prý mělo zřízení pěší nebo klidové zóny přilákat na třídu Míru více lidí. To se ale nestalo. Lidé se soustředí tam, kde je hlavní dopravní uzel, třída Míru je prázdná jako nikdy předtím. Předzahrádku mám spíš jako dekoraci, lidé chodí spíš na vnitřní zahrádku, na kterou jsou zvyklí,“ nechal se slyšet majitel kavárny Milan Bajer.
„Jen ať i ostatní podniky otevřou dveře na třídu Míru a lidé proudí jako všude jinde ve světě,“ přeje si kavárník.
Od loňska už jen do deseti
Studené pivo, teplý letní večer, velká a malá ručička na hodinkách se sešly na dvanáctce. Tak na tenhle pohled můžete od loňského července rovnou zapomenout. V tu dobu totiž začala platit vyhláška, podle níž musí být všechny předzahrádky zavřeny do desáté hodiny večerní.
Ovšem kromě těch, které patří k restauracím a barům v historickém centru města, ty mohou zavírat až s úderem půlnoci. Od této výjimky si město slibuje větší oživení centra města.
Pardubický deník, 29.4.2015
pondělí 27. dubna 2015
Pětadvacáté výročí JK Bandu. Swingový a jazzový svátek už v neděli v Hronovické - rozhovor
Pardubice – Pětadvacáté výročí JK Bandu, pardubické swingové a jazzové kapely, se prostě musí oslavit. Krásné půlkulatiny oslaví hudebníci už tuto neděli na pardubické Hronovické scéně. Zeptali jsme proto členů JK Bandu, jak se na jubilem připravují. Na otázky odpovídala sboristka Zuzana Grohová (ZK) a manažer Petr Kopecký (PK).
Chystáte se oslavit pětadvacet let existence jarním koncertem. Na co se posluchači můžou těšit?
PK: Letošním jarním koncertem oslavíme nejen pětadvacáté výročí existence orchestru, ale i nedožité pětaosmdesáté narozeniny zakladatele orchestru Jaroslava Khaila. Takže jsem si připravili výběr skladeb, které jsme hráli za uplynulých pětadvacet let. Část koncertu jsem věnovali Františkovi Bláhovi . zakládajícímu členovi a aranžérovi divadla, částí připomeneme slavné zpěváky, kteří s nám vystupovali – jako je třeba Jitka Zelenková či Láďa Kerndl.
Dočkají se diváci na tomto koncertě nějakého překvapení?
PK: Není to ani tak překvapení, jako spíš zajímavost. Do programu koncertu jsme totiž zařadili i věci, za těch pětadvacet let nikdy nehráli. Jako hosta máme navíc pozvanou pardubickou skupinu UŠI Jazz Band.
Co to vlastně znamená big band?
PK: Už podle názvu je to velká kapela – pět saxofonů, čtyři trumpety, čtyři trombony, dále samozřejmě piano, bicí a zpěváci. My jsme swingová kapela, neprofesionální. Troufám si tvrdit, že v Pardubicích jsme jediná kapela, která se zabývá swingem a jazzem.
Jak je to dnes se swingem?
ZG: Řekla bych, že swing v současné době prožívá renesanci, vrací se ke kořenům a láká i mladé lidi. U nás asi nejznámější je třeba zpěvák Vojtěch Dyk, který zpívá spíš v „sinátrovském“ duchu.
PK: My se věnujeme i české tvorbě, jdeme po stopách třeba Karla Vlacha, Gustava Broma, na koncertech hrajeme tedy i české autory.
Co tedy mladí lidé a swing?
Máme stálé příznivce, ale snažíme se, aby na naše koncerty chodili i mladí. Myslím, že se nám to daří, snad i kvůli tomu, že máme „omlazený“ orchestr.
Co děláte pro to, abyste mladé lidi nalákali na vaši hudbu a koncerty?
Navazujeme na tradici orchestrů, které tady fungovaly už před revolucí a vlivem revoluce se všechny rozpadly. Ale samozřejmě nechceme zůstat v té staré éře, snažíme se být inovativní, a právě oslovit i to mladší publikum.
ZG: A právě proto, že je nás hodně, bychom potřebovali trochu přispět na naše působení, s tím teď trochu bojujeme. Doufáme, že ruka bude v příštích letech štědřejší, je nám trochu líto, že příspěvky někdy dostanou i mimopardubičtí.
Co vše si musí taková neprofesionální kapela zaplatit?
PK: Naší základní činností je pořádání vlastních koncertů, jedná se hlavně o jarní a vánoční koncerty. Neděláme šňůry po republice. Scházíme se jednou týdně na zkouškách a všichni jsme zaměstnaní a činnost v kapele bereme jako svůj koníček, nikdo z nás si tam nechodí vydělat. Takže z peněz, které nám z činnosti zbudou, musíme zaplatit veškerou režii kapely. To zahrnuje třeba nové stojánky, aparaturu, soustředění, zájezdy, velkou položkou je notový archiv, aranžér, propagace a další provozní záležitosti.
A co akce v Pardubicích. Chystáte se třeba na nějaké plesy?
PK: Bývá zvykem, že když je ve městě taková kapela, jako jsme my, zvou si ji lidé i na různě městské akce, plesy a tak. I takovým akcím máme přizpůsobený náš repertoár, na swing se totiž samozřejmě těžko tancuje. V tomto smyslu jsme tedy univerzální a můžeme se přizpůsobit. Na nabídky ale zatím čekáme.
Co chystáte na tento rok?
PK: Každý rok pořádáme nějaké tématicky zaměřené koncerty. V dřívějších letech to bylo třeba výročí Glenna Millera nebo pásmo ke sto letům Karla Vlacha. Letos vychází na prosinec nedožité sté narozeniny Franka Sinatry.
Vánoční koncert tedy bude v jeho stylu, hostem bude lanškrounský neprofesionální zpěvák Jakub Ryba a zařadíme i písně s českými texty.
Na jaro 2016 plánujeme také pásmo osvobozeného divadla ke sto desátému výročí Jaroslava Ježka. Ostatně letos slaví to samé výroční Jan Werich a Jiří Voskovec.
Chystáte ještě nějakou novinku?
PK: Dlouhodobým plánem je spolupráce s herci pardubického divadla. Jednáme o spolupráci třeba s Martinou Sikorovou nebo Josefem Pejchalem, do divadla se vrací Milan Němec, s ním by také mohla být zajímavá spolupráce. Myslíme si totiž, že pardubičtí herci umí dobře zpívat a spolupráce s nimi by tedy mohla být přínosná.
Pardubický deník
Chystáte se oslavit pětadvacet let existence jarním koncertem. Na co se posluchači můžou těšit?
PK: Letošním jarním koncertem oslavíme nejen pětadvacáté výročí existence orchestru, ale i nedožité pětaosmdesáté narozeniny zakladatele orchestru Jaroslava Khaila. Takže jsem si připravili výběr skladeb, které jsme hráli za uplynulých pětadvacet let. Část koncertu jsem věnovali Františkovi Bláhovi . zakládajícímu členovi a aranžérovi divadla, částí připomeneme slavné zpěváky, kteří s nám vystupovali – jako je třeba Jitka Zelenková či Láďa Kerndl.
Dočkají se diváci na tomto koncertě nějakého překvapení?
PK: Není to ani tak překvapení, jako spíš zajímavost. Do programu koncertu jsme totiž zařadili i věci, za těch pětadvacet let nikdy nehráli. Jako hosta máme navíc pozvanou pardubickou skupinu UŠI Jazz Band.
Co to vlastně znamená big band?
PK: Už podle názvu je to velká kapela – pět saxofonů, čtyři trumpety, čtyři trombony, dále samozřejmě piano, bicí a zpěváci. My jsme swingová kapela, neprofesionální. Troufám si tvrdit, že v Pardubicích jsme jediná kapela, která se zabývá swingem a jazzem.
Jak je to dnes se swingem?
ZG: Řekla bych, že swing v současné době prožívá renesanci, vrací se ke kořenům a láká i mladé lidi. U nás asi nejznámější je třeba zpěvák Vojtěch Dyk, který zpívá spíš v „sinátrovském“ duchu.
PK: My se věnujeme i české tvorbě, jdeme po stopách třeba Karla Vlacha, Gustava Broma, na koncertech hrajeme tedy i české autory.
Co tedy mladí lidé a swing?
Máme stálé příznivce, ale snažíme se, aby na naše koncerty chodili i mladí. Myslím, že se nám to daří, snad i kvůli tomu, že máme „omlazený“ orchestr.
Co děláte pro to, abyste mladé lidi nalákali na vaši hudbu a koncerty?
Navazujeme na tradici orchestrů, které tady fungovaly už před revolucí a vlivem revoluce se všechny rozpadly. Ale samozřejmě nechceme zůstat v té staré éře, snažíme se být inovativní, a právě oslovit i to mladší publikum.
ZG: A právě proto, že je nás hodně, bychom potřebovali trochu přispět na naše působení, s tím teď trochu bojujeme. Doufáme, že ruka bude v příštích letech štědřejší, je nám trochu líto, že příspěvky někdy dostanou i mimopardubičtí.
Co vše si musí taková neprofesionální kapela zaplatit?
PK: Naší základní činností je pořádání vlastních koncertů, jedná se hlavně o jarní a vánoční koncerty. Neděláme šňůry po republice. Scházíme se jednou týdně na zkouškách a všichni jsme zaměstnaní a činnost v kapele bereme jako svůj koníček, nikdo z nás si tam nechodí vydělat. Takže z peněz, které nám z činnosti zbudou, musíme zaplatit veškerou režii kapely. To zahrnuje třeba nové stojánky, aparaturu, soustředění, zájezdy, velkou položkou je notový archiv, aranžér, propagace a další provozní záležitosti.
A co akce v Pardubicích. Chystáte se třeba na nějaké plesy?
PK: Bývá zvykem, že když je ve městě taková kapela, jako jsme my, zvou si ji lidé i na různě městské akce, plesy a tak. I takovým akcím máme přizpůsobený náš repertoár, na swing se totiž samozřejmě těžko tancuje. V tomto smyslu jsme tedy univerzální a můžeme se přizpůsobit. Na nabídky ale zatím čekáme.
Co chystáte na tento rok?
PK: Každý rok pořádáme nějaké tématicky zaměřené koncerty. V dřívějších letech to bylo třeba výročí Glenna Millera nebo pásmo ke sto letům Karla Vlacha. Letos vychází na prosinec nedožité sté narozeniny Franka Sinatry.
Vánoční koncert tedy bude v jeho stylu, hostem bude lanškrounský neprofesionální zpěvák Jakub Ryba a zařadíme i písně s českými texty.
Na jaro 2016 plánujeme také pásmo osvobozeného divadla ke sto desátému výročí Jaroslava Ježka. Ostatně letos slaví to samé výroční Jan Werich a Jiří Voskovec.
Chystáte ještě nějakou novinku?
PK: Dlouhodobým plánem je spolupráce s herci pardubického divadla. Jednáme o spolupráci třeba s Martinou Sikorovou nebo Josefem Pejchalem, do divadla se vrací Milan Němec, s ním by také mohla být zajímavá spolupráce. Myslíme si totiž, že pardubičtí herci umí dobře zpívat a spolupráce s nimi by tedy mohla být přínosná.
Pardubický deník
středa 22. dubna 2015
Občanská sdružení jásají. K zemi možná půjdou jen stromy, ohrožující bezpečnost
Kladruby nad Labem -
V Kladrubech nad Labem se kácet bude, ale s největší pravděpodobností
jen minimálně. Staleté lípy by měly zůstat na svých místech.
Ilustrační fotoAutor: DENÍK/Tomáš Kubelka
Kladrubští mohou pomalu začít slavit. Většina stromů,
které vrhaly stín v areálu zdejšího národního hřebčína, totiž velmi
pravděpodobně zůstane na svých místech. Rozhodl o tom odbor životního
prostředí a zemědělství Krajského úřadu Pardubického kraje.
Výjimka kvůli chráněné zvěři
Kladně toto rozhodnutí hodnotí hlavně občanská sdružení Chráníme stromy a Zelená pro Pardubicko, která se o výjimku v minulých týdnech zasazovala.
„Jednalo se o povolení výjimky zákona ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů, konkrétně ze zákazů škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje," vysvětlil, o co sdružením šlo, předseda občanského sdružení Zelená pro Pardubicko Jan Linhart.
Mezi chráněné živočichy v této lokalitě se řadí hlavně páchník hnědý a lesák rumělkový, ale také některé druhy netopýrů a ptácků, jako jsou třeba lejsek šedý, slavík obecný, ťuhýk obecný, žluva hajní, holub doupňák, krutihlav obecný, včelojed lesní a sýček obecný. Těm by pokácení stromů v Kladrubech značně zkomplikovalo život.
Uvidí se. Výjimka je ale krokem vpřed
Orgán ochrany přírody tedy povolil kácet pouze ty stromy, kvůli kterým by mohl být ohrožen zájem ochrany veřejného zdravía zájem veřejné bezpečnosti.
„Krajský úřad vydal povolení ke kácení pouze jednadvaceti stromů ze všech požadovaných," upřesnil konkrétnější podmínky již schválené výjimky Jan Linhart. Křížkem by tedy podle všeho měly být označeny snad jen stromy, které z nějakých důvodů přímo nevyhovují.
Kolik stromů bude přesně vykáceno, a jestli to budou právě jen ty staré nebo ohrožující bezpečnost, se ale podle starostky Kladrub nad Labem Lenky Gotthardové ještě uvidí. „Kdyby to vyšlo, budu samozřejmě jen ráda. Povolení výjimky je zatím pouze prvním krokem. Konkrétní čísla ještě k dispozici v tuto chvíli nemáme," upozornila starostka Lenka Gotthardová.
Zachrání se osm staletých lip?
„Největší radost budu mít ze zachránění osmi staletých lip na nádvoří před vstupem do hřebčína. K zemi půjde vlastně jen jedna lípa, a to z logického důvodu. Je napadena houbou a nyní hrozí její náhlé zřícení," řekl Jan Linhart.
Výjimka kvůli chráněné zvěři
Kladně toto rozhodnutí hodnotí hlavně občanská sdružení Chráníme stromy a Zelená pro Pardubicko, která se o výjimku v minulých týdnech zasazovala.
„Jednalo se o povolení výjimky zákona ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů, konkrétně ze zákazů škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje," vysvětlil, o co sdružením šlo, předseda občanského sdružení Zelená pro Pardubicko Jan Linhart.
Mezi chráněné živočichy v této lokalitě se řadí hlavně páchník hnědý a lesák rumělkový, ale také některé druhy netopýrů a ptácků, jako jsou třeba lejsek šedý, slavík obecný, ťuhýk obecný, žluva hajní, holub doupňák, krutihlav obecný, včelojed lesní a sýček obecný. Těm by pokácení stromů v Kladrubech značně zkomplikovalo život.
Uvidí se. Výjimka je ale krokem vpřed
Orgán ochrany přírody tedy povolil kácet pouze ty stromy, kvůli kterým by mohl být ohrožen zájem ochrany veřejného zdravía zájem veřejné bezpečnosti.
„Krajský úřad vydal povolení ke kácení pouze jednadvaceti stromů ze všech požadovaných," upřesnil konkrétnější podmínky již schválené výjimky Jan Linhart. Křížkem by tedy podle všeho měly být označeny snad jen stromy, které z nějakých důvodů přímo nevyhovují.
Kolik stromů bude přesně vykáceno, a jestli to budou právě jen ty staré nebo ohrožující bezpečnost, se ale podle starostky Kladrub nad Labem Lenky Gotthardové ještě uvidí. „Kdyby to vyšlo, budu samozřejmě jen ráda. Povolení výjimky je zatím pouze prvním krokem. Konkrétní čísla ještě k dispozici v tuto chvíli nemáme," upozornila starostka Lenka Gotthardová.
Zachrání se osm staletých lip?
„Největší radost budu mít ze zachránění osmi staletých lip na nádvoří před vstupem do hřebčína. K zemi půjde vlastně jen jedna lípa, a to z logického důvodu. Je napadena houbou a nyní hrozí její náhlé zřícení," řekl Jan Linhart.
Pardubický deník, 21.4.2015
Zdroj:
http://pardubicky.denik.cz/zpravy_region/obcanska-sdruzeni-jasaji-k-zemi-mozna-pujdou-jen-stromy-ohrozujici-bezpecnost-20150420.html
úterý 7. dubna 2015
Na Monkey Business diváci čekali dlouho. Ale vyplatilo se
Známá kapela oslavila patnáct
let existence koncertem v pardubické Hobé Music Hall
Pardubice - Taneční parket v
Hobé Music Hall zažil neuvěřitelnou show. Patnáct let existence sem totiž
přijela oslavit legendární česká skupina Monkey Business.
Pardubická zastávka na letošním turné nazvaném
15 let na stezce kamarádství ukázala, že je kapela stále v plné síle a
připomněla, proč je oblíbená nejen u nás, ale i ve světě.
Sestřičce a šlechtici modlitby vyšly
Zdravotní sestřička Tonya Graves a šlechtic bez
zábran Matěj Ruppert opět dokázali, že dostanou diváky do varu i přesto, že na
sebe nechali čekat víc, než bylo třeba.
Pozdní příchod se „eMBéčka“ snažily napravit
počáteční modlitbami k Bohu.
Členům kapely tentokrát modlitby vyšla. S
prvními tóny jejich písní jim nedočkavé publikum vše odpustilo a show mohla
začít.
Krokem vedle nebylo ani zařazení známých hitů
songů jako Piece of My Life, My Friends a Who Killed My Libido?. Parket se
plnil, publikum zpívalo, tančilo, bavilo se přesně tak, jak to na koncertech
Monkey Business bývá
Humor, show a pozvání do šatny
Vystoupení formace Monkey Business jsou známé jako jedinečná show propojená
originálním humorem zpěváka Matěje Rupperta (na archivním snímku). A tak se v
průběhu večera pardubičtí diváci dozvěděli například některé pikantnosti ze
života kapely, ženská část publika dokonce dostala pozvánku do šatny prý na
jakýsi konkurz.
Pardubické představení frontman zpestřil i
diváckou hudební soutěží o velmi zajímavé ceny. První ukázkou, za jejíž poznání
si jeden z diváků vysloužil jablko, které prý na rautu odmítla Dáša Havlová,
byla ústřední melodie ze seriálu Zdivočelá země.
I druhá cena byla lákavá šlo o masážní banán Evy
Holubové a ke svačině ho dostal ten, kdo poznal píseň z legendárního hororu
Halloween.
Třetí a zároveň hlavní výhrou byl kuřecí salát
pro zapřísáhlého vegetariána Petra Vachlera. Dlouho nebylo jisté, kdo si na něm
pochutná, nakonec však přece jen někdo poznal, že klávesista Ondřej Brousek hrál
hit z Návratu do minulosti.
Ceny byly rozdány, koncert mohl pokračovat. A to
hned tématem, které se na jedenáctou hodinu v noci celkem hodilo
Sex and sport? Never! Tvrdí na novém CD
K patnácti letům hraní si totiž kapela nadělila
nové album. Vyjde v květnu pod lákavým názvem Sex And Sport? Never!.
Stejnojmenný song zahráli Monkey
Business i v Pardubicích.
Ochutnávka z čerstvého nosiče byla sázkou na jistotu a naznačila, že na další CD
se můžeme těšit.
A co jsme si z koncertu odnesli? Kromě
vyzpívaných hlasivek a protančených bot dobrou náladu!
Pardubický deník, 24.3.2015
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)