Prošel jsem zdí, opakovaně, tvrdil muž - fejeton

Život novinářův, ač by se tak mohlo zdát, není žádný med. I když se sebelépe vyhýbá všem galavečerům, otvíračkám, školním představením a tiskovkám, kde se nepodává káva ani chlebíčky a svou práci si drží pěkně v teple, v křesle, s kávou a počítačem, který ví stejně vždy o trochu víc než všichni tiskoví mluvčí světa dohromady, může se při své práci dostat do krajně nebezpečné situace. Může se takzvaně dostat do novin.

U novináře nijak neobvyklá věc, řeklo by se. Pokud ovšem nedodáme, že se do novin nedostane novinářovo písmo s monogramem. Redaktor novinám totiž vtiskne svou podobu. A to doslova. V následujícím vydání bude ta podoba koukat nejlépe z titulní strany ve všech barvách v nějaké dosti kontroverzní situaci. A tak si třeba na místní výstavě prohlíží obří obraz obřího pánského údu, kupuje podprsenky velikosti stanu, protože je jich stále nedostatek, v období Vánoc vybírá stromky a nebo... projde zdí.

A to opakovaně, protože fotograf není s jedním záběrem nikdy spokojen. A tak redaktor vesele (a posléze méně vesele) prochází zdí na severní straně redakce, kde ale překáží obří kávový flek způsobený střetem stážistky se stolem. Pak prochází zdí na recepci, kde ho pobaveně pozorují inzerenti i „náhodně“ kolemjdoucí kolegové. Poté se přesune k šéfovu stolu, kde sice prochází moc krásně, ani už se moc nesměje (je mu totiž jasné, že té modřiny, která zítra vykoukne na svět, se jen tak nezbaví... a jak to taky vysvětlí doma?), ale ukazovat v novinách obsah šéfova stolu včetně odpolední svačinky je jaksi nevhodné.

Redaktor pak prochází zdí ještě v místnostech pro inzerci i distribuci až se vrátí zpět na recepci, protože tam to světlo bylo opravdu nejlepší a redaktor tak nějak věrohodně tou zdí prošel aniž by vypadal, že chce dát pusu neznámému obyvateli zdi, že hledá poklepem dutinu, ve které by mohl být ukryt poklad nebo že čeká, až se mu rozsvítí. Po takovém zápřahu novinář s úlevou zjišťuje, že na té fotce stejně nebude k poznání, protože fotka bude malá a článek velký. Článek bude o nejkurioznějších pojišťovacích oznámeních loňského roku, který byl v tomto nejplodnější za posledních X let, a tak je materiálu víc než dost. Uf.

V zítřejších novinách redaktor nevěří svým očím. Namísto dlouhého článku a malé fotografie, jak mu bylo přislíbeno, přes horní půlku strany tři září bílá stěna, kterou se snažil projít, jeho maličkost, ze které prostor přes půlku strany udělal spíš veličkost a pod tím titěrným písmem popiska – Prošel jsem zdí, opakovaně, tvrdil muž pojišťovně. Rok XXXX je králem v počtu kuriózních pojišťovacích oznámení.