Pardubice – Pětadvacáté výročí JK Bandu, pardubické swingové a jazzové kapely, se prostě musí oslavit. Krásné půlkulatiny oslaví hudebníci už tuto neděli na pardubické Hronovické scéně. Zeptali jsme proto členů JK Bandu, jak se na jubilem připravují. Na otázky odpovídala sboristka Zuzana Grohová (ZK) a manažer Petr Kopecký (PK).
Chystáte se oslavit pětadvacet let existence jarním koncertem. Na co se posluchači můžou těšit?
PK: Letošním jarním koncertem oslavíme nejen pětadvacáté výročí existence orchestru, ale i nedožité pětaosmdesáté narozeniny zakladatele orchestru Jaroslava Khaila. Takže jsem si připravili výběr skladeb, které jsme hráli za uplynulých pětadvacet let. Část koncertu jsem věnovali Františkovi Bláhovi . zakládajícímu členovi a aranžérovi divadla, částí připomeneme slavné zpěváky, kteří s nám vystupovali – jako je třeba Jitka Zelenková či Láďa Kerndl.
Dočkají se diváci na tomto koncertě nějakého překvapení?
PK: Není to ani tak překvapení, jako spíš zajímavost. Do programu koncertu jsme totiž zařadili i věci, za těch pětadvacet let nikdy nehráli. Jako hosta máme navíc pozvanou pardubickou skupinu UŠI Jazz Band.
Co to vlastně znamená big band?
PK: Už podle názvu je to velká kapela – pět saxofonů, čtyři trumpety, čtyři trombony, dále samozřejmě piano, bicí a zpěváci. My jsme swingová kapela, neprofesionální. Troufám si tvrdit, že v Pardubicích jsme jediná kapela, která se zabývá swingem a jazzem.
Jak je to dnes se swingem?
ZG: Řekla bych, že swing v současné době prožívá renesanci, vrací se ke kořenům a láká i mladé lidi. U nás asi nejznámější je třeba zpěvák Vojtěch Dyk, který zpívá spíš v „sinátrovském“ duchu.
PK: My se věnujeme i české tvorbě, jdeme po stopách třeba Karla Vlacha, Gustava Broma, na koncertech hrajeme tedy i české autory.
Co tedy mladí lidé a swing?
Máme stálé příznivce, ale snažíme se, aby na naše koncerty chodili i mladí. Myslím, že se nám to daří, snad i kvůli tomu, že máme „omlazený“ orchestr.
Co děláte pro to, abyste mladé lidi nalákali na vaši hudbu a koncerty?
Navazujeme na tradici orchestrů, které tady fungovaly už před revolucí a vlivem revoluce se všechny rozpadly. Ale samozřejmě nechceme zůstat v té staré éře, snažíme se být inovativní, a právě oslovit i to mladší publikum.
ZG: A právě proto, že je nás hodně, bychom potřebovali trochu přispět na naše působení, s tím teď trochu bojujeme. Doufáme, že ruka bude v příštích letech štědřejší, je nám trochu líto, že příspěvky někdy dostanou i mimopardubičtí.
Co vše si musí taková neprofesionální kapela zaplatit?
PK: Naší základní činností je pořádání vlastních koncertů, jedná se hlavně o jarní a vánoční koncerty. Neděláme šňůry po republice. Scházíme se jednou týdně na zkouškách a všichni jsme zaměstnaní a činnost v kapele bereme jako svůj koníček, nikdo z nás si tam nechodí vydělat. Takže z peněz, které nám z činnosti zbudou, musíme zaplatit veškerou režii kapely. To zahrnuje třeba nové stojánky, aparaturu, soustředění, zájezdy, velkou položkou je notový archiv, aranžér, propagace a další provozní záležitosti.
A co akce v Pardubicích. Chystáte se třeba na nějaké plesy?
PK: Bývá zvykem, že když je ve městě taková kapela, jako jsme my, zvou si ji lidé i na různě městské akce, plesy a tak. I takovým akcím máme přizpůsobený náš repertoár, na swing se totiž samozřejmě těžko tancuje. V tomto smyslu jsme tedy univerzální a můžeme se přizpůsobit. Na nabídky ale zatím čekáme.
Co chystáte na tento rok?
PK: Každý rok pořádáme nějaké tématicky zaměřené koncerty. V dřívějších letech to bylo třeba výročí Glenna Millera nebo pásmo ke sto letům Karla Vlacha. Letos vychází na prosinec nedožité sté narozeniny Franka Sinatry.
Vánoční koncert tedy bude v jeho stylu, hostem bude lanškrounský neprofesionální zpěvák Jakub Ryba a zařadíme i písně s českými texty.
Na jaro 2016 plánujeme také pásmo osvobozeného divadla ke sto desátému výročí Jaroslava Ježka. Ostatně letos slaví to samé výroční Jan Werich a Jiří Voskovec.
Chystáte ještě nějakou novinku?
PK: Dlouhodobým plánem je spolupráce s herci pardubického divadla. Jednáme o spolupráci třeba s Martinou Sikorovou nebo Josefem Pejchalem, do divadla se vrací Milan Němec, s ním by také mohla být zajímavá spolupráce. Myslíme si totiž, že pardubičtí herci umí dobře zpívat a spolupráce s nimi by tedy mohla být přínosná.
Pardubický deník
Žádné komentáře:
Okomentovat