Přivedli sportovce na vozík

A pak, že novináři jen chlastaj!

Na kole se nepije

Jo, chlastaj, ale někdy až po tom, co ujedou 55 km na kole ,

 protože to nutně potřebujou natočit.

Jako zarytý antisportovec a člověk, který je schopen si přivodit úraz i při obyčejné chůzi po rovném povrchu, jsem se vydala na padesátikilometrovou cyklotrasu. Na půjčeném kole.

Ono totiž abych mohla vyhrát kolo, musím na kole něco ujet. Ujetý.













Ale zvládla jsem to. Dvě piva po cestě, žádný úraz, dojela sem v pořádku (k údivu všech).

Jenže třetí den bývá nejhorší. On je to totiž shodou okolností nejen den, kdy vás z kola začne bolet i to, co nemáte (jako třeba páteř nebo svědomí), je to i ten den, kdy se o vaší slavné jízdě dozví místní média.

Když o vás ví i Pardubický deník i Mladá fronta DNES. Jen vy se to dozvíte ze Skypyho.

Tak, teď už to mají černé na bílém všichni novináři. To, že dojedete po půlkile kilometrů zcela v pořádku asi vůbec nesmaže fakt, že neustále bouráte na bruslích, koloběžce i na vlastních nohách. Že prostě máte talent na to zbourat se ve všech smyslech slova.
Asi půjdu zažádat o příspěvek. 

No, nedali byste mi korunu? 

Barmanka v Maybe

Maybe jste si už všimli a maybe jste tam už byli. Maybe je nová Scuderie a právě tu si tento měsíc vzala naše Barmanka na mušku. Po usednutí do jednoho z boxů jí byl nabídnut nápojový lístek, na kterém majitelé značně ušetřili. Prostor a papír. I když se naše Barmanka těší výbornému zdraví a brýle nosí jen sluneční, aby zjistila, co se vůbec v kavárně nabízí, potřebovala lupu. Na to naštěstí majitelé mysleli a ke každému lístku jednu přiložili. Body plus. A kafe taky dobrý! Ristreto (nebo piccolo, už si ale vyberte :) ) má pěnu, zchladit ho můžete tatrou nebo mlíkem, ale není třeba. Milá obsluha ke kávě nabídne vodu nebo pivo (zvláštní výběr, ale zřejmě naši Barmanku dobře odhadli, další body plus). Návštěva v novém podniku naší Barmance doslova nedala spát, a tak se do Maybe vydala i v pátek po půlnoci. A dobře udělala. Nejen, že se bavila, zjistila také, že Grand ještě žije a na drink na terase nikdy není zima. Ale nesmíte si těch drinků dát moc, abyste si cestu na třídu Míru nezkracovali střemhlav dolů – z terasy a ze schodů. Poněkud lepší nápad je drinky vytancovat. Dj hraje tak akorát pro cílovou skupinu – mladé lidi, kteří se prostě o víkendu chtějí bavit. A je fakt, že v Maybe se zaručeně pobaví. Nová kavárna a bar s výhledem na Zelenou bránu zatím hlásí zkušební provoz, ale my si přejeme, aby taková zůstala. Tak snad to vyjde. Maybe. Nabídka alkoholu: 3/5 Nabídka nealka: 4/5 Prostředí: 5/5 Páteční atmosféra: 5/5 Káva: 4/5 Obsluha: 5/5 Celkové hodnocení: 5/5 (Tohle se fakt povedlo!) Uveřejněno v měsíčníku Bulvár

Bar-Manka - Prostě bar

Tento měsíc se Barmanka vydala do relativně nového baru v centru města. Hlavní pardubická tepna už v jeho prostorách na adrese třída Míru zažila ledacos. Před Prostě Barem se tam totiž vystřídaly třeba podnik Monday, dále starý známý Žralok a mnohé další. Od (po dlouhé době) nového baru tak barmanka očekávala něco speciálního, něco zvláštního, něco jiného nebo aspoň trochu nového. Toho se ale bohužel nedočkala. „Nový Prostě Bar v centru Pardubic cílený především na klientelu středního věku,“ hlásí na svých webových stránkách. Nový bar ale paradoxně přináší něco tak trochu starého. Prostředí fajn, pití fajn, nicméně jaksi nic moc nového pod sluncem. Nejsem si navíc úplně jistá, že se dnes ještě s hity Helenky (samozřejmě Vondráčkové) a Michala (jak jinak, než Davida - nic proti) dá udělat díra do světa. O to se u náš pokouší už nějaký ten rok Agrobanka (ne nadarmo přezdívaná vrakáč) a těžko říct, jestli se má šanci druhý takový bar v Pardubicích uživit. Je co zlepšovat, je co dotahovat, i tak ale musím uznat, že v pátek večer mají plno. Spíš bych to ale přisoudila tomu, že jsou noví. A že, pokud nepočítáme starý „dobrý“ vrakáč, nemají lidé středního věku zrovna dvakrát kam jít. Budeme je sledovat a uvidíme, jak to půjde dál. Ještě dvě poznámky na závěr: Platí se vstup, ale za vstupné dostanete konzumačku na jedno pivo či víno. Fajn. Mají šatnu i v nekuřácké části, takže se domů nedostanete smradlaví jak traktorista Pepa z vesnické tancovačky. Fajn. Prostě bar… je prostě docela fajn. Hudba 2/5 Atmosféra 3/5 Prostředí 4/5 Nabídka nápojů 3/5 Body plus: „nekuřácká“ šatna Celkové hodnocení 3,5/5 Uveřejněno v měsíčníku Bulvár

BARMAN-KA: Caffee Provence na Dubině

Tento měsíc se vydáme na „periferii“ města, dubinské sídliště. Barmanka tam žila ještě za dob, kdy se základní škole přezdívalo Duha a po setmění to mezi paneláky vypadalo jako na divokém západě. Časy se změnily a už i Dubina se může pochlubit kavárnou. A slovo chlubit myslím doslova. Kavárna Provence sídlí v centru Dubiny v prostorách bývalé opravny obuvi, prodejny modelů letadýlek a kdoví čeho ještě. Původně ne úplně lákavé prostory se pod rukama majitelů Caffe Provence proměnily k nepoznání. Dostaly styl, který si snad udrží. Na kávu se sem dva kamarádi asi nepohrnou, aby se nedostali do řečí, ale pro pokec s kamarádkou dost dobrá varianta. Facebook kavárny docela jede, a tak se tam dozvíte, jaký dort je zrovna „na skladě“. Opravdu stojí za to si na nějakou dobrůtku zajít, i když káva, kterou si k zákusku objednáte, je takový vděčný průměr. Velmi pozitivně hodnotím „kohoutovku“ v nabídce – za desetikačku půllitru vody. Jinak standardní nabídka. Takže za mě dobrý. Jo a kavárna je baby friendly. Takže Barmanka radí: Pokud máte baby, vezměte ho sem. Ale chovejte se friendly. Káva: spíš průměr 2,5/5 Cenové rozpětí kávy: 30-65 Kč Zákusky: paráda 4/5 Nekuřácká: Ano Wifi: Ano Obsluha: 4/5 Prostředí:  Příjemné, spíš pro ženy 4/5 Celkové hodnocení 4/5 Uveřejněno v měsíčníku Bulvár

Jak projít zdí

ALKOHOLOVÁ UNIVERZITA

Fakulta nezřízeného pití s minimálními následky

Jak po šestipívu projít zdí aneb nadpřirozené schopnosti získané pravidelným pitím

(seminární práce)

Autor práce: Kateřina Dufková 

Na trase Suchdol nad Odrou – Pardubice, 20.12.2015

Úvod

Tato seminární práce pojedná o velice netradičním, ne však nemožném, jevu – procházení zdí. V práci se budu věnovat okolnostem tohoto činu, jeho příčinám i důsledkům. Konkrétně pak pojmenuji podmínky, za nichž k němu dochází. Výsledkem práce by měl být celkem podrobný a srozumitelný návod, jak projít zdí po šestipívu a odnést si jen bouli a morální kocovinu.

Závěrem úvodu prohlašuji, že jsem tuto seminární práci napsala sama jen při použití uvedených zdrojů a bohužel zcela bez alkoholu na trase Suchdol nad Odrou – Pardubice (s jedním úspěšně zvládnutým přestupem v Hranicích na Moravě).

1. Příprava

Prvním, a zároveň pravděpodobně nejdůležitějším, krokem je příprava. Projití zdí bez větší újmy není totiž jednoduchou věcí a dle studií, které provedla sama autorka této práce, se povede jen jednou za několik let. Nebo taky jednou za týden.

Důležité je sednout si s kamarády u stolu „na jedno“ poprácipívo, ze kterého se vyklube jedno šestipívo.

Co k tomuto kroku potřebujeme?

–          stůl a židle

–          točené pivo

–          dobré kamarády

–          jednoho příchozího, který odvede kamarádčinu pozornost

–          takový splávek, že na toaletu jdete až po osudném šestipivu

–          osudnou toaletu

–          personál, který během jedné minuty, co čůráte, přestaví toalety a na místo, kde byl vchod (a východ), umístí zeď

–          velkou hlavu

Pokud to vše máme, jsme celkem připraveni do akce.

2.             Akce Z (Z jako Zeď samozřejmě)

            Akce se musí seběhnout co nejrychleji, proto zde bude sepsána v bodech (jen těch, které se autorka pamatuje).

–             jděte do hospody/kavárny/nalejvárny, kde mají pivo

–             vemte s sebou jenom jednu kamarádku/kamaráda, ať prozatím udržuje pozornost, a pak se jí/ho rychle můžete zbavit

–             kopněte rychlostí blesku šestipívo a náhodou ke stolu přilákejte společného známého

–             nechte, ať ten známý zabaví vaši kamarádku/kamaráda, třeba velice přínosnou odbornou diskuzí o Egypťanu Sinuhetovi, kterou si ovšem posléze vůbec nemusí pamatovat

–             nenápadně se vyplazte na toaletu

–             vyčůrejte se (nepovinné, můžete tam dělat i jiné věci)

–             vyjděte se záchodu a jděte do míst, kde dřív býval východ

–             zjistěte, že tam je nyní zeď – nejlépe hlavou

–             gratuluji, právě jste prošli zdí.

3.                  Dokončení

Projití zdí je prostě rána jako kráva (a pak ta rána jsou ještě horší). Proto se neprodleně vraťte zpět ke společnosti, kterou jste opustil/a. Nechte účet účtem, lokněte někomu pivo na srovnání a nenápadně oznamte – jdu domů. Pokud se společnost stále baví o Sinuhetovi, pravděpodobně vás vůbec nevnímá a vy můžete jít domů. Zatím nikomu neříkejte o tom, co se na toaletách dělo. Přes noc si to srovnáte v hlavě (a že po tý pecce to máte pěkně rozházený).

4.                  Ráno

Probuďte se. Pokud netrpíte na kocoviny, netrpte, ale divte se, že vás bolí hlava. Vstaňte a ze zvyku se vůbec nedívejte do zrcadla. Vyčistěte si zuby, nasnídejte se a pátrejte po tom, proč vás bolí hlava. Jako poslední možnost mrkněte do zrcadla. Divte se, kde se vzala ta Gorbačovova skvrna na čele. Dejte si facepalm (rukou, ne zdí) a zařvěte bolestí. Ano, vzpomínáte si.

Počkejte, až zavolá včerejší společnost, aby zjistila, proč jste včera tak náhle a hlavně potichu zmizeli. Trochu si to přibarvěte, nepřiznejte barvu (tu na čele) a prostě to tak nějak vyklopte.

Závěr

Projít zdí není těžké, chce to jen trochu cviku a pár dobrých přátel mít. Máte příběh na každou dobrou párty. A klid, skvrna brzy zmizí, schopnost zůstává.